Začátky Sázavského kláštera jsou spjaty se zemským světcem Prokopem a s komunitou anachoretů, která se okolo něj shromáždila na začátku jedenáctého století. Zřejmě v roce 1032 se toto společenství změnilo v benediktinský konvent oficiálně
založený knížaty Oldřichema jeho synemBřetislavemI., s opatem Prokopem v čele. Původně tato komunita užívala jako liturgický a literární jazyk staroslověnštinu, v níž vytvořila řadu významných písemných památek, mezi nimi pravděpodobně první svatoprokopskou legendu. V roce 1097 byl klášter nově osazen z latinského Břevnova a tím byl definitivně začleněn mezi české kláštery orientované na bavorské mnišství gorzského směru.

První klášter vznikl ze dřeva, ale od začátku zachovával půdorys benediktinské klauzury s kostelem. První kamenný chrám byl zasvě-cenv roce 1070sv. Kříži abyl určen pro potřeby osady laiků pracujících pro klášter. Budovy dřevěného kláštera byly
okolo poloviny dvanáctého století vytlačeny novým kamenným románským kostelem a klášterem. Ty sloužily do konce následujícího století, kdy začala vznikat nová gotická bazilika. Její projekt se po polovině čtrnáctého století změnil ve stavbu
síňového trojlodí. Po jeho jižní straně vyrostla výstavná klauzura, z níž se dodneszachovalo především torzo kapitulní síně z doby okolo roku 1340 se vzácnými vrcholně gotickými freskami s mariánskou tématikou. V chóru konventního kostela byl po celý středověk uctíván hrob zakladatele kláštera, od roku 1204 svatořečeného.

Výstavbu monumentálního gotického kostela přerušily husitské války, a dodnes z něj zůstalo stát jen nedostavěné torzo. Klášter se dostal do světských rukou a v průběhu dvou století následujících po husitských válkách velmi zpustl. K jeho obnově došlo až v pobělohorském období. V roce 1785 však byl Josefem II. zrušen a znovu jej získali světští vlastníci, kteří kvadraturu upravili do dnešní podoby. V areálu zůstala fara
spravující bývalý klášterní kostel, který je svatoprokopským poutním místem.

Prohlídky jádra kláštera zajišťuje Národní památkový ústav.