Klášterní knihovna

Od založení až do roku 1813 podléhal rajhradský klášter opatství břevnovskému, což značně komplikuje poznání nejstarších osudů klášterní knihovny. Dá se totiž předpokládat, že v tomto období docházelo k čilé výměně jak řeholníků, tak i rukopisů. Druhou obtíží je také to, že se téměř žádná kniha nedochovala v původní vazbě. V 18. století byly knihy převázány do bílých pergamenových vazeb. Tyto nové vazby zlikvidovaly různé vlastnické poznámky na deskách, přídeštích a předsádkách.

Předpokládáme, že klášterní knihovna s malým počtem svazků musela již existovat brzy po založení kláštera, protože některé knihy byly pro řeholní život nezbytné. Řeholníci je potřebovali k bohoslužbě; jistě mezi nimi byly lekcionáře, evangeliáře, graduály, misály, breviáře, životy svatých a martyrologia. Určitě nechyběl mezi knihami kodex řeholního života řádu sv. Benedikta a základní příručky kanonického práva. Po velkých pustošeních kláštera během 13. století (Tataři 1241, Kumáni Bély IV. r. 1253 a habsburská vojska po porážce Přemysla Otakara II. r. 1278) byly knihovní fondy značně rozrušeny. K pozůstatkům z této knihovny jistě patří tzv. Martyrologium Adonis (životy mučedníků), sepsané francouzským biskupem Adonem. Tato nejstarší rajhradská kniha z třetí čtvrtiny 9. století je starší než sám kníže sv. Václav a než církevní organizace v Čechách. Proto se odborníci právem domnívají, že nemohla vzniknout u nás. Kniha však poutá pozornost badatelů církevněslovanskými vpisky, které do ní byly asi vepsány již na našem území.

Zásluhou rozkvětu kláštera ve 14. století získala rajhradská klášterní knihovna další velmi zajímavé přírůstky. Tak z roku 1313 je graduál a antifonář, který vznikl na objednávku rajhradského převora Tomáše. Další rajhradský probošt, právník Jan, kolem roku 1328 zpracovává příručky kanonického práva. Mezi výrazné osobnosti rajhradského kláštera patří mnich Petr, iluminátor breviáře probošta Vítka z roku 1324. První tři iluminace v tomto breviáři se dokonce připisují známému gotickému umělci Mistru Teodorikovi. Je paradoxní, že neklidné 15. století Rajhrad nepostihlo a knihovně dokonce přineslo obohacení. Do Rajhradu se přenesl tehdejší benediktinský knihovna.jpg (30269 bytes)kulturní ruch, v rajhradském klášteře našli dočasný úkryt mniši z Břevnova a Broumova. Ze zajímavých osobností připomeňme břevnovského Václava z Chvaletic, Marka z Broumova, známého Husova žalobce na kostnickém sněmu Jana z Holešova. Od něho se v rajhradské knihovně zachoval rukopisný traktát "Utrum credi possit in Papam" (Zda je možno věřit v papeže). O Janovi z Holešova je známo, že psal u nás jako první o písni "Hospodine pomiluj ny" a o staročeských štědrovečerních zvycích v 1. pol. 15. stol. ve spisku "Largissimus vesper" (Nejdelší večer). Dá se předpokládat, že tento rukopis původně v Rajhradě byl, protože se zachoval v opise Bonaventury Pitera. Rajhradská klášterní knihovna má i bohaté zastoupení knih doby husitské. Je to například Táborská kronika Mikuláše z Pelhřimova, dále jsou zde dvě Husovy postily o svatých, dva české traktáty Mistra Jakoubka ze Stříbra a jiné. Koncem 16. století za probošta Kryštofa Soběkurského ze Soběkurska máme první zprávy o budování knihovny z tištěných knih. Tento fond navazuje na velmi dobře vybudovanou knihovnu rukopisů v 15. století.

Tak jak rostl význam kláštera, rostl i kulturní význam knihovny. Svědčí o tom činnost Bonaventury Pitera z Třebechovic v Čechách (1756 - 1764). Tento vynikající badatel získal pro knihovnu mnoho cenného rukopisného bohatství, především pak 11 svazků díla "Monasticion Moraviense" (Moravské kláštery). Z Piterových materiálů čerpali významní badatelé - Josef Dobrovský, Řehoř Volný a mnoho dalších. V této době měla již knihovna monumentální prostředí vytvořené Giovannim Santinim a vyzdobené freskami Jana Jiřího Etgense z Brna.

Profesor historie Řehoř Volný získal pro klášterní knihovnu proslulý žaltář královny vdovy Elišky Rejčky. Významným knihovníkem byl Viktor Schlossar (1820 - 1832). Za něho zažila knihovna vzácnou návštěvu Josefa Dobrovského (1828) a do knihovních fondů přibyla Kralická bible šestidílka a vzácný rukopis z roku 1424 s německými překlady olomouckého biskupa Jana ze Středy. Viktor Schlossar navázal plodné styky s Augsburgem, pokračoval v budování lístkového autorského katalogu založeného knihovníkem Richtrem a založil katalog knihovny na prelatuře. Za Schlossara navštívil knihovnu r. 1837 František Palacký (Schlossar byl v této době již opatem), který si prohlédl i archiv. O rok později je v knihovně hostem Pavel Josef Šafařík.

Kojetínský rodák Beda Dudík je další významnou osobností v rajhradské klášterní knihovně. Jeho láska ke knihám je patrná z četných pojednání o knihovnách, rukopisech a různých archivech (Kroměříž, Mikulov, Vratislav, Petrohrad). Z díla tohoto vynikajícího historika musíme především připomenout jeho Dějiny Moravy. Dudík položil základ k rajhradské sbírce map. Na Dudíkovu sbírku map svým způsobem navázal kněz, malíř, kartograf, kaligraf a mechanik, žabčický rodák Vojtěch Slouk, tvůrce známého samohybného globusu o průměru 1,70 m, světových hodin i jiných mechanismů, které vždy v rajhradské knihovně budily zaslouženou pozornost. V této době, za opata Korčiana, navštívil klášter cestovatel Emil Holub. S klášterem udržoval velmi úzké styky a klášternímu muzeu věnoval ze svých sbírek mnoho cenných předmětů.

Získávání větších knižních celků pokračovalo i po první světové válce. Zásluhou Augustina Vrzala (A. G. Stín) získala knihovna hodně přes tisíc svazků ruských i jiných slovanských knih a časopisů. Augustin Vrzal byl známým překladatelem ruské klasické literatury a proslavil se zpracováním první rozsáhlé "Historie literatury ruské XIX. století", vydané v Brně v letech 1891 - 97.

Tak jako nájezdy Tatarů, Kumánů a Švédů, tak ani 2. světová válka neušetřila Rajhrad. Tou byla poznamenána i klášterní knihovna. Padesátá léta dvacátého století pak pokračovala v tom, co válka začala. Když v roce 1950 přebírala knihovnu Universitní knihovna v Brně, bylo třeba v prvé řadě zabezpečit knihovnu materiálně, a to opravou oken a silně poškozeného stropu sálu s freskou J. J. Etgense z r. 1735 znázorňující zásluhy benediktinů o rozvoj věd. Po knihovnické stránce bylo nezbytné provést revizi, nově uspořádat knihovnu a zkompletovat časopisy, jichž bylo víc než 1.500 titulů. Po ukončení revize teprve vyvstaly v celé obludnosti ztráty v podobě stohů lístků, k nimž nebyly nalezeny knihy. Když byla knihovna zhruba v knihovnickém pořádku, mohlo se konečně přikročit i k odborným katalogizačním pracím. Z celé knihovny byly vyhledány a nově zpracovány české a slovenské tisky do roku 1800. Po náležitém zpracování mohly být pojaty do retrospektivní bibliografie "Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší do roku 1800". Je totiž příznačné pro situaci v rajhradské knihovně, že z "Knihopisu" byla před rokem 1950 známa z rajhradské knihovny jen dvě bohemika; podrobný průzkum vynesl na světlo asi 650 jednotek s mnoha desítkami unikátů.

Počet svazků rajhradské knihovny nebyl od začátku 19. století nikdy přesně zjišťován. Udával se jen odhadem od 85.000 do 100.000 svazků. Přesné sčítání na přelomu padesátých a šedesátých let stanovilo 65.000 svazků a z toho víc než 14.000 svazků bylo v hlavním sále. V této době byly ideální podmínky pro zřízení Památníku moravského písemnictví. Situace se však vyvíjela jinak. Knihovna se dostala do velmi nedůstojného stavu a usilovná mravenčí práce pana PhDr. Vladislava Dokoupila, někdejšího pracovníka Universitní knihovny v Brně, byla silnou devastací zničena. Dnes je situace jiná. V roce 2000 byly dokončeny stavební práce pro knihovnu,  v roce 2002 byla větší část knihovního fondu uložena v obnoveném depozitáři a v roce 2003 byly dokončeny restaurátorské práce na mobiliáři knihovny. Je dohotoveno a vybaveno její zázemí. V červnu 2004 začalo ošetřování a přemisťování zbytku knihovního fondu do předsálí a hlavního sálu knihovny.

Od 1. července 2005 je knihovna zařazena do prohlídkové trasy nově otevřeného Památníku písemnictví na Moravě.