Historie

Autor: Dana Sulíková, studentka KTF UK v Praze

Královský klášter v Teplicích byl založen druhou českou královnou Juditou Durynskou kolem roku 1160.Písemné prameny se o opatství zmiňují až od roku 1278, kdy byl klášter zpustošen. Z oněch pramenů se dozvídáme především o finanční tísni trvající až do poloviny 14. století. Rovněž se v nich dočítáme, že duchovní správu v té době zajišťoval mužský konvent z nedalekých Postoloprt.

Královské zakladatelce se na rozdíl od jejích mnohých předchůdkyň podařilo vystoupit z anonymity a to i díky tomu, že se aktivně účastnila zakladatelských počinů svého manžela Vladislava II. Po jeho smrti však z písemných zpráv mizí a tak ani datum smrti není zcela jasné (v nekrologiích dolanském, olomouckém a hornoslezském se hovoří o 9. nebo 10. září). V roce 1954 byly z hrobu v severní boční kapli baziliky vyzvednuty ostatky neznámé ženy, které byly v minulém století připsány právě Juditě, avšak sám autor výzkumu Antonín Hejna tento názor později revidoval. Sice Pulkavova kronika z roku 1374 hovoří o tom, že královna zde byla pohřbena, ale písemné zprávy o návratu královny do Čech neexistují. Emanuel Vlček, jenž provedl antropologický výzkum údajné Juditiny lebky se domnívá, že hrob z kaple je opravdu místem jejího posledního odpočinku (ovšem i tento názor musíme brát s rezervou, protože není k dispozici žádný relevantní důkaz).

Klášter začal prosperovat až za vlády Karla IV a to především zásluhou svých schopných abatyší Anny (působila v létech 1356—1370) a Markéty (1385—1414). Zajímavé je, že ani období husitských válek nedošlo opatství větší úhoně a nájezd z roku 1421 přečkal konvent, na rozdíl od mnoha okolních, bez větších úhon. Až roku 1426 byl klášter napaden katolickým vojskem a zpustošen odvetou za předchozí údajné příměří s kacíři. O rozsahu poškození toho není mnoho známo, ale konvent se pravděpodobně udržel až do roku 1435, kdy čerstvě zvolená abatyše Eliška z Doubravice píše dopis, z něhož plyne, že byly v té době absolutně bez prostředků a v exilu. Kronika Bartoška z Drahovic uvádí, že Jakoubek z Vřesovic drží roku 1435 mimo jiné i město Teplice. V listopadu 1437 jemu a budoucím dědicům zapsal král Zikmund zboží kláštera. Jeptišky místo opustily a pravděpodobně odešly do kláštera sv. Jiří.

Po skončení husitských válek byly bývalé klášterní budovy přebudovány na světské opevněné sídlo, které se v pramenech objevuje jako „hrad“ nebo „tvrz“. Práva kláštera definitivně zanikla roku 1512, kdy se teplické panství změnilo na svobodný statek.