Historia

Hrad byl založen v šedesátých letech 13. století Přemyslem Otakarem II., který ho vybudoval za účelem strážení obchodních cest a proti rozpínavosti okolních rodů. Po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli byl na hradě vězněn Václav II. s matkou Kunhutou. Ve 14. století byl hrad v zástavě okolní šlechty, Karel IV. se snažil zastavené korunní majetky získat zpět. O náboženské funkci hradu svědčí i přítomnost poustevníka ve čtyřicátých letech 17. století. Hrad se nakonec ocitá ve vlastnictví Albrechta z Valdštejna, který zde nejdříve chtěl vybudovat barokní sídlo, od tohoto úmyslu upustil a do objektu pozval mnichy řádu svatého Augustina. Po bitvě u Lützenu, ale hrad přislíbil montserratským benediktinům, kteří na Bezděz přichází v roce 1661 a opravují hradní kapli a jednu z budov, aby tam bylo možno přebývat. Montserratská madona byla na hrad převezena v roce 1635 a za doprovodu velkolepého procesí byla vynesena na hrad. Socha samozřejmě vzbudila četnou pozornost a zástupy poutníků cestujících k sošce madony, inspirovaly hraběnku Annu z Valdštejna ke stavbě 15 barokních kapliček. Na hradě pravděpodobně přebývala komunita, která se postupně rozrostla ze dvou bratrů na společenstvo čítající až 24 mnichů. Mniši zde nahromadili bohatství, které jim bylo po vpádu pruských vojsk ukradeno. Klášter na Bezdězu byl zrušen za vlády Josefa II. roku 1785, na základě jeho vyhlášky z roku 1782, a vybavení bylo z části převezeno do kláštera Emauzy, odkud také mniši do zdejšího kláštera přicházeli, a z části do okolních kostelů. Soška montserratské madony byla roku 1786 přenesena páterem Janem Luttem do dokského kostela svatého Bartoloměje, kam se dostaly i bezdězské varhany z hradní kaple.  V 19. století se hrad stal terčem hledačů pokladů, kteří se vloupali do benediktinské hrobky a ostatky zemřelých mnichů poházeli po hradním areálu. Kosti mnichů byly sesbírány a uloženy v kostele sv. Jiljí. Chátrajícího hradu se později ujal Klub českých turistů a dnes je ve správně Národního památkového ústavu.