Bazilika sv. Prokopa

Nejstarší částí kláštera je bazilika sv. Prokopa, která byla vybudována z místního kamene – hrubozrnné šedé žuly. Stavba je zajímavou kombinací slohového prolínání, pro něž nenalezneme v českém umění obdoby.

Bazilika byla vystavěna v první polovině 13. století, kdy byla ovlivněna přetrvávající říšskou tradicí románského slohu a nastupující progresivní gotikou. Názorným příkladem může být dóm sv. Petra ve Wormsu z let 1210-1230, v němž bychom měli hledat vzory pro třebíčský kostel. Bazilika byla upravena záchrannými gotizujícími přestavbami v duchu barokní gotiky v 1. polovině 18. století a neogotiky v 2. polovině 19. století, zásahy stavbu zachránily, nikoliv poničily. 

Kostel popišme jako trojlodní baziliku zaklenutou síťovou  lenbou uvozenou na západě věžovým průčelím a prolamovaným štítem, zakončenou na východě trojbokým závěrem s prolamovanými kruhovými okny a dvěma apsidami. Na pás oken v závěru chóru nasedá průchozí trpasličí galerie. K slavnostnímu vstupu do chrámu sloužila severní vnější předsíň, která je zaklenuta sedmidílnou žebrovou klenbou. Ústupkový portál zdobený rostlinnými rozvalinami a 4 figurami (nejspíše evangelisty) odděluje severní vnější předsíň od vnitřní předsíně. Hlavní loď kostela je od chóru oddělena triumfálním obloukem s nápisem: Honori Dei et Beatae Virginis Mariae ex profanatis ruderibus restituit Joannes Josephus S.R.I. comes de Waldstein Anno 17303. Chór je zaklenut třemi poli osmidílné klenby barokní gotiky.

Stejný autor František Maxmilián Kaňka je tvůrce západního věžového průčelí a prolamovaného štítu. V jižní apsidě se nachází freskový cyklus legend o sv. Janu Evangelistovi, druhé nejstarší nástěnné malby na Moravě. Stylový rozbor fresek a  rchitektury kostela umožňuje kostel vročit do let 1220- 1260. Bazilika sv. Prokopa je nejdelším moravským kostelem a krypta s 50 sloupy a polosloupy pod chórem je veřejnosti během prohlídky přístupná. Areál bývalého benediktinského kláštera s trojlodní bazilikou je jednou z nejvíce navštěvovaných památek Vysočiny.